Nehledá chyby u jiných, ale u sebe, říká otec inline šampióna

Junior Metoděj Jílek vyhrál na World Skate Games 2024 5 zlatých a jednu stříbrnou medaili. Stal se tím jedním z nejúspěšnějších účastníků světového šampionátu v inline rychlobruslení. Některé jeho výkony byly ohromující. Požádali jsme proto o rozhovor jeho otce Ondřeje. Právě on dal „Metymu“ základy sportu a dodnes dohlíží přinejmenším na jeho kondičku.

Pane Jílku, jak jste se sám dostal ke sportu? Sportoval jste už jako mladík? Jaký sport jste dělal?

Pocházím ze sportovní rodiny. Od malička jsem hrál volejbal. Pak jsem do páté třídy nastoupil na sportovní školu, kde jsem se věnoval atletice. Od 110 m překážek a skoku o tyči jsem se dostal k desetiboji. Po „kariéře“ atleta jsem se vrátil k volejbalu, objevil horské kolo. V zimě jsem se věnoval běžkám, sjezdovému lyžování a příležitostně jsem si šel zahrát hokej.

Jak úspěšně jste sportoval?

V atletice jsem se účastnil mistrovství republiky a za domovský oddíl Atletika Zábřeh běhal a skákal 2. ligu. Ve volejbale jsem hrál krajský přebor. Ale to je už hodně dávno.

Co pro vás vlastně sport ve vašem životě znamená, co vám dává?

Sport je pro mě relaxace, také možnost být v přírodě a z dlouhodobého pohledu také nástroj pro udržení zdraví.

Máte dva syny, které jste oba ke sportu přivedl. Jak to začalo? Hned kolečkovým rychlobruslením?

Já jsem zastáncem všestrannosti, takže se oba kluci, Metoděj i jeho mladší bratr Filip od mala věnovali více sportům. Plavání, jiu jitsu, lyžování jak sjezdovému, tak běžkám. A samozřejmě jen co se udrželi na kole, tak kolo. Filip si k tomu přidal i fotbal a florbal.

A inliny?

Kolečkové rychlobruslení byla tak trochu náhoda. Ten sport si je našel, ale částečně za to může manželka. Metodějovi jsme pořídili v jeho 5 letech inline brusle. Po jedné lekci s instruktorkou, kterou žena objednala, jsme si vyrazili zabruslit na ovál na Korunce v Běchovicích. Tam nás oslovila tehdejší trenérka RTS Praha Dana Štěpánková, jestli nechceme jít na příměstský inline tábor. Tak jsme tam Metoděje na 3 dny poslali. Ihned na to se stal čelenem oddílu RTS Praha a začal pod vedení Pavla Zajpta trénovat. Filip měl těžké rozhodovací období, jestli fotbal nebo brusle. Nakonec se rozhodl pro brusle. A myslím, že udělal dobře.

Jak probíhal u Metyho ten proces od prvních sportovních krůčků až k dnešku, kdy je juniorskou světovou špičkou v inline i ledovém rychlobruslení? Šlo to tak nějak samo?

Metodějovi kolečka šla hned od začátku. Ono v podstatě vše, co mu jede pod nohama, mu jde. Kromě bruslí, i lyže a nadstandardně i kolo. Inliny ho začaly hodně bavit. Bojoval o vítězství se svými vrstevníky a bylo vidět, že chce být lepší a lepší. Protože začínal v 5 letech, nechtěl jsem, aby se specializoval na jeden sport, tak jsme hledali nějakou kompenzaci a dostali se do oddílu sjezdového lyžování. Tam se naučil velmi dobře lyžovat a začal také závodit. Po nepříjemném zranění kolena jsme se pak rozhodli, že se začne věnovat pouze rychlobruslení. Bylo to cca ve 14 letech. Co se týká ledu, zase musím vzpomenout Pavla Zajpta, hlavního trenéra RTS, který přišel s nápadem absolvovat zimní přípravu na ledu. Tak se Metoděj i s ostatními členy oddílu seznámil se short trackem na jednom zimním stadionu v Praze. Po dvou letech, po covidovém období, jsme se připojili k tréninkové short trackové skupině v Benátkách nad Jizerou pod vedení Jarmila Hrůzy a Jindřicha Paříka. Před 2,5 lety si pak Metoděj zkusil long track a ten si oblíbil tak, že jsme pořídili další výbavu a on pak na ledě zajel nové seniorské rekordy ČR, vyhrál juniorské světové poháry a byl 2. na MS. Takže v současné době má 2 závodní sezóny v jednom roce. V létě kolečka a v zimě led.

Jaká byla, je vaše role v tom procesu? Byl jste synovi (synům) impulzem, motivací i trenérem? Chtěl jste z nich brzy mít mistry? A byl, jste přísný?

Jak jsem již říkal, od malička jsme s nimi s manželkou sportovali a snažili se, aby byli ve sportu všestranní.  Neměli jsme ambice z dětí vychovat mistry. Hlavně jsme považovali za důležité je co nejvíce podpořit. A to děláme doteď, jak naším časem, mentálně, tak i finančně. Podle mne je podpora rodičů velmi důležitým bodem v kariéře sportovce. Nemůžu říct, že jsem byl přísný, ale vždy jsem chtěl, když si vybrali sport, tak aby si ho osvojili a mohli se rozhodnout, jestli se mu budou i nadále věnovat. A ne po prvním neúspěchu ho hned vyměnit za jiný.

Jak jste se jako trenér zdokonaloval, až na jakou úroveň?

Pro mě jako zastánce „klasických sportů“ bylo kolečkové rychlobruslení těžké přijmout, ale tento sport mě nadchl na prvních závodech, které jsem jako divák viděl. Mezinárodní závody mě doslova uchvátily. Mám vystudovanou Fakultu tělesné kultury v Olomouci, takže pak už byl jen krůček, abych si udělat trenérský kurz 3. třídy a začal trénovat děti v RTS Praha. Pravidelně jsme s Pavlem navštěvovali různé kurzy (např. rozvoj rychlosti, koordinaci atd.). Také jsme společně s dětmi byli součástí zahraničních kempů hlavně v Itálii, kde jsem čerpal další zkušenosti a znalosti potřebné pro trénink tohoto akčního sportu. Vše vyvrcholilo absolvováním trenérského kurzu 2. třídy. Také jsem absolvoval 2 mezinárodní certifikované tréninkové kurzy. Nicméně, vzdělávám se pořád dál. To je nekončící kontinuální proces.

Jak je to dnes? Mety trénuje u špičky oboru Kalona Dobbina v týmu Arena Geisingen. Jak to probíhá? On tam dojíždí nebo žije a trénuje?

Pře dvěma lety dostal nabídky od několika mezinárodních týmů a on si vybral Team Arena Geisingen v Německu. Mají super partu a vždy tam velmi rád odjíždí. Protože Metoděj pořád chodí do školy, v Geisingenu stráví v kuse kolem 2 týdnů, pak se vrací zase domů a dohání, co ve škole zameškal. V Geisingenu trénuje se skupinou, které je složena snad ze všech národností, světa 😊 a je na něm vidět, že mu to vyhovuje.

Na co se s Kalonem zaměřují?

Komplexní bruslařský trénink, techniku, celkovou přípravu a samozřejmě do tréninku zařazují i kolo. Je vidět, že Kalon stejně jako já hledá nové možnosti v tréninku a nezůstává jen u zaběhnuté metodiky.

Počítal jste s takovým úspěchem Metyho na MS?

Hlavně jsem mu to moc přál. Minulý rok mu titul 2x unikl o maličký kousek, na MS světa v ledním rychlobruslení byl také druhý na 5km a na závodu s hromadným startem (mass start) měl neskutečnou smůlu. Ale pokud bych měl odpovědět na otázku, tak jsem čekal 2 zlaté. 5 zlatých a jedna stříbrná je fakt mazec 😊.

Je tu něco co vás na jeho výkonu překvapilo? Mne určitě výkon na mokru v úterní bodovačce… Musí mít dobrou techniku?

Já jsem měl obrovskou radost, že se mu podařilo 1000m, to moc chtěl. Byla to dlouhodobě taková zakletá trať. Závod na vodě byla podle mne pro něj spíš výhoda. Na vodě totiž absolvoval hodně závodů hlavně v žákovských kategoriích. Navíc někdy se snažíme na tréninku na mokru jezdit také. Na vlhkém povrchu spíš hrozil hromadný pád. Ale ano, techniku má dobrou, pořád na ní pracuje.

Co bude dál? Už to vy i Mety víte nebo se budete teprve rozhodovat? Chce se teď soustředit na ledové bruslení? Jaké jsou, budou další hlavní cíle? Zaměří se hlavně na olympijské zimní rychlobruslení?

Hlavní cíl je absolvovat maturitu, která ho letos čeká. Po návratu z MS si dá chvíli volno, i když myslím, že má ještě naplánovaný berlínský maraton. Pak už se přesune na led. Chce si odjet seniorské světové poháry a dobře se připravit na juniorské mistrovství světa. Dál asi nebudu předbíhat, k tomu se musí vyjádřit on.

Jaký vůbec Mety je? A jaký byl jako dítě?

Normální kluk, který je pořád na telefonu, pokud má čas, hraje hry a myslím, že svůj sport miluje.  Co si na něm cením je, že když se něco nepodaří, tak nehledá chybu u jiných a jinde, ale vždy začíná u sebe.

Měl vždycky chuť do sportu do tréninku?           

Trénink ho baví moc, ale samozřejmě, že se musí někdy přemáhat. Hlavně, když se nebruslí nebo nejezdí na kole. Jednou mi říkal, že motivace je dobrá, ale motivaci jednou máte a jednou ne. Proto je důležité mít disciplínu, to znamená, že i když se vám nechce, tak stejně jdete.

Mohl teoreticky dělat i jiný sport, koketoval s něčím?

Asi ne, vždy mu bylo blízké rychlobruslení jak na kolečkách, tak na ledě. Nicméně, poslední dobou koketuje s množností zajet si nějaký silniční závod na kole. Kolo miluje.

Jak se připravuje takticky na závody na MS. Ví sám, jak má jet, radí se o tom? A nechá si poradit?

Tentokrát jsme mezi ME a MS vynechali závody v Itálii a věnovali jsme se kondiční přípravě. Pak odjel do Geisngenu a tam už to měl v rukách Kalon. Pokud tréninky připravuji já, snažím se s ním některé věci konzultovat, ale většinou to jsou jen detaily. Kalonovi a jeho tréninkům Mety velmi důvěřuje, vidí, že naplánovaná příprava dává logiku a smysl.

Vypadá nesmírně silně. Má vůbec nějaké slabiny, na čem je třeba ještě zapracovat?

Nikdo není dokonalý, v některých věcech se musí zlepšit a na tom pracujeme.

Jaký život jinak Mety vede? Už tuší, čím bych chtěl jednou být?

Studuje to osmileté gymnázium, letos bude maturovat. Čím chce být asi tuším, ale nechal bych na něm, pokud to chce sdílet :-).

Jak to má s jazyky. Trénuje v Německu, domluví se tam anglicky nebo i německy?

Učí se anglicky a španělsky. Anglicky mluví úplně plynně, v Geisingenu to je „úřední jazyk“. Nicméně si myslím, že se s kolegyněmi z latinské Ameriky někdy pokouší mluvit i španělsky.

Co ho baví kromě bruslení?

Když má čas, tak hraje PC hry, rád vyrazí s kamarády do kina nebo si s nimi jde zahrát basket nebo fotbal.

Jak inspiruje svého mladšího bratra? A jaké jsou bratrovy ambice?

Když je Metoděj v Česku, tak spolu trénují. Což Filipa velmi posouvá. Filip mu moc fandí, myslím, že kdyby teď nevyhrál na MS, tak by byl víc zklamný než Metoděj. Samozřejmě když jsou spolu doma, tak si nenechají nic zadarmo, ale mají se rádi a ve sportu si myslím, že je jeho takový nestandardní vzor.

Jak budete slavit?

Už jsme slavili v Itálii na dráze, ale je pravda, že bez Metoděje. Až se vrátí, tak asi půjdeme určitě někam na sushi.

A konečně, nestoupne to Metymu do hlavy? J

Já doufám, že ne. Ví, co vše je za tím, ale hlavě to je jen začátek. Pokud vše půjde OK, tak tu velkou sportovní karieru má teprve před sebou.